Vánoční ateliérové fotografování 2016

Fotografování malých dětí v ateliéru může být pro mnoho fotografů příliš velkou výzvou. Malé děti nebo maminky s dětmi navíc často fotografují převážně ženy – fotografky. Rodiče jim přirozeně důvěřují.

Takže když jsem jednou stál před rozhodnutím, fotografovat toto téma, nebo ne, nebylo to vůbec jednoduché. Ano, měl jsem obavy. Měl jsem obavy o to větší, že jsem se rozhodl do toho jít. A neviděl jsem to zrovna růžově. Připadalo mi, že  jsem rovnou mohl podat inzerát – „Cizí chlap v nějakém ateliéru nás bude fotografovat s naši malou holčičku“. Hotové terno, že?

Nakonec to nedopadlo vůbec špatně. Vlastně to dopadlo výborně! Na fotografování se přihlásilo více rodičů s dětmi, než jsem se odvažoval doufat. A nejen z Valašského Meziříčí, přijely maminky s dětmi i z Rožnova p. R., Hranic na Moravě a okolí.

Přípravy na fotografování

Nakoupil jsem kožešinky, lucerničky, mašličky a baňky. Z půdy jsem dotáhl staré sáňky, dřevěné lyže pro děti a jednu fantastickou židličku na které sedávala ještě moje prababička. A pár dalších rekvizit o kterých jsem si myslel, že by se mohly hodit. Svůj ateliér ve Valašském Meziříčí jsem pečlivě vyluxoval a vytopil na příjemnou teplotu. Akce mohla začít.

Fotografování v ateliéru

První fotografování prověřilo pružnost připravené scény. Očekával jsem maminku s čtyřletým chlapečkem. Přišla maminka s dvěma skoro dospělými dětmi a chlapečkem. Ale bylo to fajn a vyfotili jsme všechny kombinace, které nás napadly. Všem to moc slušelo a kupodivu, nejmenší model byl po celou dobu v dobré náladě. Největší legrace byla, když ke konci fotografování pobíhal po ateliéru a rozčiloval se na maminku: „…týý mě zlobííš…„.

I další fotografování probíhala v přátelské a uvolněné atmosféře. Všechny děti byly neuvěřitelně hodné a šikovné. Nejmenší z nich ještě ani nesedělo. Dokonce se u mne sešla nádherná třígenerační skupinka: babička, dcera a vnučka.
Všechny maminky byly kreativní a skvěle připravené. Některé dorazily s celou krabicí různých oblečků, takže vyhrazená hodina na fotografování byla nakonec málo. Občas jsem nemusel vůbec nic dělat, ani říkat, stačilo jen fotografovat. A úplně nejlepší na tom bylo, že se všichni fotografovali rádi . Pravda, někteří trochu brblali, že na fotkách nevypadají zrovna nejlépe. Ale když se dostali před objektiv, už jsem jim to nemohl věřit. Vypadali senzačně a výsledek byl myslím víc než dobrý.

Výsledek fotografování

Jako fotograf jsem si to opravdu užil. Vznikla spousta hezkých fotografií a jeden nástěnný fotokalendář. Poznal jsem zajímavé lidi, kouzelné děti a něco se při jejich fotografování i naučil. Bylo příjemné a hezké být chvíli ve společnosti takových prcků i jejich rodičů, kteří to s nimi opravdu uměli.
S některými z nich se uvidím při jarním fotografování a tentokrát už se těším. Pokud nám počasí dovolí, budeme pro změnu fotografovat venku.

Sledujte mne na Facebooku a neunikne Vám žádná akce!