Fotografování ve starém domě určeném k demolici poskytuje mnoho možností a výzev pro fotografa i jeho model. Když jsem zjistil, že mám příležitost fotografovat v takovém domě, bez váhání jsem vytočil číslo na Dannyho.

Danny je jedním z mých nejoblíbenějších modelů. Jako bývalý tanečník má opravdu pestrý pohybový repertoár, takže o zajímavé pózy u něj není nouze.

Tentokrát jsem po něm chtěl ale něco úplně jiného. Pro mou fotografii bylo potřeba, aby se Danny proměnil v naštvaného squatera. Dům poskytoval vhodnou atmosféru a my se nemuseli obávat, že během fotografování zničíme něco, co bychom neměli. Na místě bylo vše, co jsme potřebovali, dokonce i velké kladivo – hlavní rekvizita této foto scény. Jediným problémem byl všudypřítomný prach. A také stabilita podlah, která se zpočátku nezdála pro náš záměr dostatečná.

Zatím co jsem dotvářel scénu a stavěl světla, Danny se převlékl do vhodného oblečení. Dal jsem mu kladivo a vysvětlil, co bude dělat a kde já budu klečet/ležet s fotoaparátem. Několikaletá spolupráce s dobrým modelem přináší řadu výhod. Třeba to, že když chcete, aby udeřil pětikilový kladivem pár centimetrů od vaší hlavy, můžete se spolehnout, že z vás neudělá kaši. A také, že udeří pokud možno tak, aby úlomky nezasáhly čočku vašeho fotoaparátu (ano, je to malý zázrak).

Vybral jsem místnost, která byla tak akorát velká. Skrz okno do ní proudil dostatek světla, které jsem hodlal využít jako doplňkové světlo. O hlavní světlo se postaral můj bateriový generátor od Elinchromu. Reflektor s voštinou jsem umístil do dveří tak, aby osvětloval Dannyho a přitom na stěnách nevytvářel rušivé stíny. Okno vzadu zajistilo, aby Danny nesplynul s pozadím. Sílu záblesku jsem nastavil na 3 Ws, takže ve scéně zůstalo ještě dost okolního světla. Fotoaparát byl nastaven takto: clona: F8, závěrka: 1/125, ISO: 120, ohnisko: 15 mm.

Zjednodušený nákres pro lepší představu umístění jednotlivých prvků ve scéně vypadá takto:

Nejprve jsme mysleli, že do podlahy jen několikrát trochu ťukneme, protože jinak by pod námi nemusela vydržet. A zbytek dotvořím pomocí efektů v počítači. Konstrukce podlahy ale byla pevnější, než jsme mysleli. Díky tomu  jsme udělali řadu snímků a Danny se při fotografování docela zapotil. Tohle je ten dle mého soudu nejpovedenější:

Podlaha ustála všechno bušení a my se přesunuli do sklepa, který mne zaujal hned při první návštěvě.
Byl to ten správný, léta neudržovaný sklep se spoustou zplesnivělých pavouků u stropu. A právě pavouci se ukázali být pro Dannyho fóbii velkou výzvou. Opět mne však přesvědčil o své profesionalitě, když se bez mrknutí oka usadil na zemi, přesně tak, jak jsem chtěl. Trápil se tam asi 10 minut, než jsem pořídil uspokojivý snímek: U tohoto snímku je hlavní světlo s voštinou umístěno do vedlejší místnosti a skrz dveře namířeno skoro nad Dannyho. Díky tomu se od něj netáhne ošklivý stín. Ne že bych neměl rád stíny, ale u této fotografie jsem nechtěl, aby strhával pozornost. Světla ve sklepě moc nebylo. Vlastně tam byla spíše tma. Fotoaparát byl nastaven na clonu F 2 a ISO 640 při čase 1/125. To abych využil i to málo světla, které proudilo skrze malý světlík ve stěně zamnou. Hlavní světlo, bylo nastavené na 0,4 Ws.

Opět zjednodušený nákres:

Danny si coby squater vedl skvěle, ale náš čas vyhrazený pro tohle fotografování byl u konce.
Hned další den jsem s tímto domem měl větší fotografický záměr, který počítal s šestičlenným týmem. Bohužel demolice začala neplánovaně dříve, takže z toho sešlo a žádné další fotografie už nevznikly. Ale jsem rád i za tyto dvě.